Charakteristika benzodiazepinů
Benzodiazepiny patří k lékům, které můžeme najít ve dvou velkých lékových skupinách:
- mezi léky proti úzkosti (anxiolytika)
- mezi léky na spaní (hypnotika)
Benzodiazepiny nejsou antidepresiva, se kterými jsou často zaměňována.
Jsou nejčastěji předepisovanými psychofarmaky. Jejich výhodou je specifická účinnost, tj. na určitou poruchu je vhodný konkrétní benzodiazepin, a rychlost, s níž se účinky dostavují.
Nevýhodou benzodiazepinů je, že se nadužívají a že na ně poměrně snadno vzniká závislost.
Proto nejsou určeny k dlouhodobému podávání a jejich užívání by mělo být jasně časově ohraničeno.
K základním účinkům benzodiazepinů patří:
- anxiolytický efekt, tj. odstraňující úzkost, strach, snižující psychické napětí (tenzi)
- hypnotický efekt, tj. centrálně tlumivý, navozující útlum, ospalost
- sedativní efekt, tj. celkově zklidňující
- myorelexační efekt, tj. uvolňující svaly a svalové napětí
- antikonvulzivní efekt, tj. uvolnění svalových křečí
POZOR:
Benzodiazepiny zesilují účinek všech látek (nejen léků), které mají tlumivý vliv na centrální nervový systém, a to včetně alkoholu či opiátů.
Rozdělení benzodiazepinů podle poločasu vylučování
(tj. doby, za kterou polovina množství tohoto léku v těle vyloučí):
Benzodiazepiny dělíme na léky s dlouhým, středním a krátkým poločasem vylučování. Toto dělení je důležité z pohledu správného dávkování léku a ovlivňuje také nástup odvykacího syndromu.
1. Benzodiazepiny s dlouhým poločasem vylučování (nad 18 hodin)
V těle se mohou hromadit. Ještě následující den po požití se může projevovat útlum, ospalost, narušení pozornosti a narušení koncentrace a bdělosti. U osob se sníženou schopností léky v těle metabolizovat (tj. zpracovávat a rozkládat) a u starších osob je nutná výrazná opatrnost. Doporučují se nižší dávky, protože je riziko, že se lék bude v organismu kumulovat. Stačí brát pouze 1x denně.
V případě rozvinuté závislosti na tento typ benzodiazepinů se odvykací syndrom dostavuje i několik dní po vysazení a posledním užití posledního léku. Může trvat až 2 týdny.
Patří sem například (dle účinné látky): diazepam, klonazepam, medazepam, chlordiazepoxid, flunitrazepam a další.
2. Benzodiazepiny se středně dlouhým poločasem vylučování (mezi 12 a 18 hodinami)
Patří sem například (dle účinné látky): oxazepam, bromazepam, alprazolam, lorazepam.
3. Benzodiazepiny s krátkým poločasem vylučování (pod 12 hodin)
Je třeba užívat je několikrát denně. Nehromadí se v organismu a nevyvolávají útlum v následujícím dni, ale mají výraznější závislostní potenciál než benzodiazepiny s dlouhým poločasem vylučování.
Při pravidelném užívání tohoto typu benzodiazepinů se po vysazení rychle rozvíjí intenzivní odvykací syndrom.
Patří sem například (dle účinné látky): midazolam, triazolam, tofizopam.