Benzodiazepinova poradna  

Charakteristika benzodiazepinů

Benzodiazepiny patří k lékům, které můžeme najít ve dvou velkých lékových skupinách: 

  • mezi léky proti úzkosti (anxiolytika)
  • mezi léky na spaní (hypnotika)

Benzodiazepiny nejsou antidepresiva, se kterými jsou často zaměňována.

 

Jsou nejčastěji předepisovanými psychofarmaky. Jejich výhodou je specifická účinnost, tj. na určitou poruchu je vhodný konkrétní benzodiazepin, a rychlost, s níž se účinky dostavují.

 

Nevýhodou benzodiazepinů je, že se nadužívají a že na ně poměrně snadno vzniká závislost.

Proto nejsou určeny k dlouhodobému podávání a jejich užívání by mělo být jasně časově ohraničeno.

 

K základním účinkům benzodiazepinů patří:

  • anxiolytický efekt, tj. odstraňující úzkost, strach, snižující psychické napětí (tenzi)
  • hypnotický efekt, tj. centrálně tlumivý, navozující útlum, ospalost
  • sedativní efekt, tj. celkově zklidňující
  • myorelexační efekt, tj. uvolňující svaly a svalové napětí
  • antikonvulzivní efekt, tj. uvolnění svalových křečí

 

POZOR:

Benzodiazepiny zesilují účinek všech látek (nejen léků), které mají tlumivý vliv na centrální nervový systém, a to včetně alkoholu či opiátů.


 

Rozdělení benzodiazepinů podle poločasu vylučování

(tj. doby, za kterou polovina množství tohoto léku v těle vyloučí):

 

Benzodiazepiny dělíme na léky s dlouhým, středním a krátkým poločasem vylučování. Toto dělení je důležité z pohledu správného dávkování léku a ovlivňuje také nástup odvykacího syndromu.

 

1. Benzodiazepiny s dlouhým poločasem vylučování (nad 18 hodin)

 

V těle se mohou hromadit. Ještě následující den po požití se může projevovat útlum, ospalost, narušení pozornosti a narušení koncentrace a bdělosti. U osob se sníženou schopností léky v těle metabolizovat (tj. zpracovávat a rozkládat) a u starších osob je nutná výrazná opatrnost. Doporučují se nižší dávky, protože je riziko, že se lék bude v organismu kumulovat. Stačí brát pouze 1x denně.

V případě rozvinuté závislosti na tento typ benzodiazepinů se odvykací syndrom dostavuje i několik dní po vysazení a posledním užití posledního léku. Může trvat až 2 týdny.

Patří sem například (dle účinné látky): diazepam, klonazepam, medazepam, chlordiazepoxid, flunitrazepam a další.

 

2. Benzodiazepiny se středně dlouhým poločasem vylučování (mezi 12 a 18 hodinami)

 

Patří sem například (dle účinné látky): oxazepam, bromazepam, alprazolam, lorazepam.

 

3. Benzodiazepiny s krátkým poločasem vylučování (pod 12 hodin)

 

Je třeba užívat je několikrát denně. Nehromadí se v organismu a nevyvolávají útlum v následujícím dni, ale mají výraznější závislostní potenciál než benzodiazepiny s dlouhým poločasem vylučování.
Při pravidelném užívání tohoto typu benzodiazepinů se po vysazení rychle rozvíjí intenzivní odvykací syndrom.

 

Patří sem například (dle účinné látky): midazolam, triazolam, tofizopam.