Dotazy
Rivotril
Bibina
Dobrý den, užívám asi 5 let Rivotril, ráno, v poledne, večer, 0,5 mg. Před Vánoci skočil z okna jeden známý a já jsem začala mít deprese, pořád na to myslím, mám nutkavé pocity, co kdyby a podobně (sebevražedné myšlenky). Tablety mě přestaly pomáhat, myslím si, že jsem i překročila dávku, a tak jsem je začala brát po čtvrtce tbl. Mám stašné stavy úzkosti, strachu o život, panické ataky strachu. Byla jsem u psychiatra a ten mi řekl ať pokračuji v rivitrilu a snižuji dávky tak, aby mě to nebolelo. Sebevražedné myšlnky pokračují a trpím strachy. Může toto způsobit Rivitril a snižování dávek. Předepsal mi AD Trittico, ale četla jsem, že i ten může způsobovat tyto myšlenky. Chodím do práce, vždycky atak prochodím, ale myšlenky neodchází. Tajím to a manžel nechce slyšet o nějakých depresích a není připraven na psychicky nemocnou ženu. Nevěěděl, že něčím takovým trpím. Může to být i z potlačovaného stresu z úmrtí rodičů, říjen 2015 a červenec 2016. Nechci býr hospitalizovaná, beru to taky jako svoji prohru. Je mi 64 let. Můžete mě nějak uklidnit? Děkuji
Odpověděl: Vilma Táborská
Dobrý den,
děkuji za dotaz, je fajn, že jste napsala. Podle toho, co popisujete, jste zažila za poslední dva roky dost událostí, které jsou velmi psychicky náročné. Dále uvádíte, že užíváte Rivotril již pět let, tedy nějaké psychické obtíže (deprese a úzkosti) jste měla zřejmě už i před tím. Docházela jste někdy na psychoterapii? Pouze užívání farmak potíže většinou neodstraní a nebylo by špatné si o nich zkusit někde popovídat v terapeutickém kontextu.
Pokud zvládáte chodit do práce a fungovat v běžném životě, nemyslím, že by vás někdo posílal na hospitalizaci (samozřejmě nemůžu na 100 % posoudit takto na dálku, ale z toho, co píšete, mi to nepřipadá pravděpodobné). O čem bych ve vašem případě uvažovala, kromě návštěvy psychoterapeuta, by byla změna psychiatra. Rivotril (jako i další léky ze skupiny benzodiazepinů) je určen pro krátkodobé užívání (cca 6 týdnů). Slouží v případě akutních potíží na překlenutí doby, než zaberou nenávyková antidepresiva. Užívat ho pět let není dobře.
Co se týká manžela, samozřejmě by bylo lepší, kdybyste měla doma podporu, ale pokud nemá z jakéhokoliv důvodu kapacitu na to pobrat, s čím se potýkáte (může mít o vás třeba jen strach), není nutné, abyste ho informovala o veškerých aktivitách, které v léčbě deprese podnikáte. Ani není třeba se "nálepkovat" označením psychicky nemocná žena. Depresivní epizodou nebo zážitkem panické ataky a různých úzkostných stavů projde za život velké procento lidí, v dnešní době by to nemělo být pro okolí nic šokujícího.
Co se týká sebevražedných myšlenek, mohou být jak projevem depresí, tak i nežádoucím účinkem při nasazování medikace (těžko se rozklíčuje, co je příčinou). Každopádně o nich mluvte jak s lékařem, tak ideálně s psychoterapeutem.
Přeji hodně sil, akdybyste se potřebovala na cokoliv doptat, ještě se ozvěte
Vilma Táborská
Zpět