Dotazy
Jednání se závislým
Marek
Dobrý den,
v rodině máme osobu, dle našeho úsudku, silně závislou na Lexaurinu. (dříve jeho užívání přiznala).
Denně je zmatená, apatická, ospalá a pod., díky dlouhodobé pracovní neschopnosti, dochází k těmto stavům již denně. Jinak je to problém, který se stupňuje, již několik let.
V poslední době jsme již několikrát v nejbližším rodinném kruhu zkusili intervenci, která postupně skončila u tvrzení závislého, že žádný problém ani léky nejsou.
Zkusili jsme se i přestat návštěvovat, ale to efekt nemá, spíš je stav "zdrogovanosti" ještě častější.
Když jsme hrozili ústavní léčbou, bylo zlepšení jen krátkodobé.
Návštěvy psychiatra také bez efektu.
Byli byste nám prosím schopni poradit ještě nějaké kroky, jak přimět závislého k léčbě? Případně, co jiného dělat?
/Lecaurin jsme několikrát vyhodili, ale předepsat ho může takřka kdokoliv, takže je to začarovaný kruh./
Děkuji.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Marku,
a děkuji vám za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Píšete, že celá situace už řadu let trvá. A naprostá většina z toho, co jste podnikli, selhala.
Někdy je člověk sám v celé situaci tolik citově angažovaný, že není schopný vidět žádné východisko. I z toho důvodu v podobných případech nejčastěji doporučujeme zajít do poradny, kde byste o celé situaci mohli mluvit v širších souvislostech a podrobněji. Co vy na to? V poradně vás nikdo nebude soudit nebo hledat chyby, či vám dávat za situaci vinu, ale jde o to pochopit, co se děje, jaké mám v dané situaci možnosti, čeho je dobré se držet (hranice, pravidla, dohody a domluvy, ochrana sebe sama), na co si naopak dávat pozor (ultimáta, výhružky, vydírání). Věříme, že rodina a blízké vztahy fungují jako soukolí. A tak změníte-li svůj přístup, velmi pravděpodobně to bude mít s nějakým zpožděním vliv i na dotyčného uživatele Lexaurinu. Ale je potřeba říci i to, že pokud si dotyčný nebude chtít problém připustit a hledat řešení, máte opravdu jen malé šance situaci ovlivnit a je pak na vás postarat se, aby vám jeho rozhodnutí, co nejméně ubližovalo.
Rozumím tomu, že pokud jde o někoho blízkého, na kom vám skutečně záleží, je velmi těžké akceptovat, že si dobrovolně ničí život užíváním Lexaurinu. Ale je to jeho život, jeho rozhodnutí. Na vás pak je se s jeho rozhodnutím vyrovnat, neobliňovat se, a vypořádat se se svou bezmocí. To se snadno říká a pomoc s tím může právě rozhovor s někým nestranným. Co myslíte?
Pokud by vám návštěva poradny dávala smysl, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych kontakty.
S pozdravem a přáním hodně sil,
Gabriela Minařík.
Zpět